Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jedna taková příhoda

Pomalu končí sezóna roku 2009. Dosud jsem za posledních 15 let odjel na kole téměř 125 tisíc kilometrů a cestou jsem toho i dost viděl. Sem tam jsem si i nabil ústa, převážně vlastní vinou, sem tam jsem viděl i spoustu zajímavých věcí a krásných míst.

Pokud jde o sílu zážitků, zapůsobila na mne zcela nedávná příhoda, která se mi přihodila při závodech, pořádaných pod názvem Den sportu Prahy 6. Shodou okolností jsem byl ze všech zúčastněných nejstarší, tedy žádný rváč, ale s chutí porovnat si síly i s vědomím, že mi většina z nich dá na zadek. To se mi také vyplnilo. Jeden z podstatně mladších  soupeřů mne v touze po co nejlepším umístění v jedné zatáčce nechtěně smetl. Při tom jsem utržil tržně řeznou ránu cca 12 cm dlouhou na pravém bérci (asi o kotouč jeho zadní brzdy). Adrenalin, endorfiny a podobné věci měly tendenci tuto záležitost bagatelizovat, nicméně zdravý rozum velel závod ukončit.

ObrazekNaštěstí, díky dobré organizaci, byla sanitka k dispozici v dosahu několika set metrů a záchranáři byli nejen profíci, ale disponovali neskutečnou dávkou porozumnění, ochoty a  empatie. Odvezli mne do Motola, kde jsem byl na traumatologii ošetřen stejným, naprosto profesionálním způsobem, navíc prostoupeným účastí a to vše za pouhých 90 Kč (budu mít do sbírky další jizvu, kterou momentálně zdobí 11 stehů). Uvědomil jsem si v tu chvíli, že je kolem mne spousta lidí, kteří denně odvádějí svou práci bez řečí a bez nároku na přehnanou odměnu a jsou jeden každý nesrovnatelně větším přínosem pro nás všechy, než kdejaký člen vládnoucí "elity". Sice jsem těm klukům ze sanitky i doktorům poděkoval, ale stejně mi to připadá málo.

Bylo to v sobotu 3.10.2009 a sanitka měla číslo 138.


Počet přístupů

 

Náhledy fotografií ze složky 2001 - 2015 Závody