2012 Glocknerské cyklostezky

Původně jsme si s Tomášem chtěli zajet do Alp, do oblasti styku hranic Rakouska, Itálie a Švýcarska (údolími Innu a Adiže, do oblasti Ortleru na jižní a Ötztálských Alp na severní straně), ale nakonec jsme museli plány změnit a navštívili jsme již asi po čtvrté Dolomity.
Výchozím bodem byl Gasthof Mühlewirt, v obci Debant, nedaleko Lienzu.

Jako vždy byl program CK Trip atraktivní:
1. etapa - na kole panenským údolím Virgental v sevření Grossvenedigeru (3674 m) a Dreiherrenspitze (3499 m) a po klesající cyklostezce Iseltalradweg do Lienzu (55 km).
2. etapa - busem do horského střediska Heiligenblutu (1291 m), potom na kolech zdatní výjezd po Grossglocknerské panoramatické silnici (krátká "ochutnávka" či až k Hochtor, 2504 m) a pohodáři po Glocknerské cyklostezce a přes Winklern do Lienzu (50 km, event. + 20 km Grossglockner).
3. etapa - busem do horského sedla Kartitscher Sattel (1525 m) a odtud silničkou sevřenou Karnskými Alpami a Lienzskými Dolomity přes poutní Maria Luggau, Kötschach a přes sedlo Gailbergsattel (280 m převýšení) a po Drávské cyklostezce do Lienzu (80 km). Nebo od busu ze sedla Kartitscher Sattel s kopce do údolí a po Drávské cyklostezce pohodově do Lienzu (40 km).
4. etapa - po cyklostezce jižním úpatím Vysokých Taur podél ledovcové říčky Möll, pramenící z nejdelšího ledovce Rakouska, Pasterze, do korutanské Möllbrücke (60 km), odjezd do ČR.

Trochu jsme si program pozměnili sami, o něco víc nám do toho kecalo počasí:
1. etapu - jsme si z výchozího Hinterbichi prodloužili výjezdem do Groderhofu a teprve po krátkém občerstvení jsme se vrátili na plánovanou trasu.
2. etapa - stoupání z Heiligenblutu na Hochtor, 1300 výškových metrů na 17 km, bylo bezesporu nejsilnějším zážitkem, čekali jsme vyhlídku na okolní třítisícovky a ledovce, ale nahoře byla viditelnost jen pár desítek metrů, silný vítr a zima.
3. etapa - trasu z Kartitscher Sattel jsme kvůli lijáku přesměrovali podle Drávy do Itálie. Náš předpoklad, že v Itálii bude líp se nepotvrdil a tak jsme to v San Candidu otočili a do Lienzu dorazili totálně promočení z zmrzlí. Navíc byla Drávská cyklostezka dost poničená sesuvem půdy a občas jsme museli jet po silnici, kde nás auta kropila záplavou vody. V penzionu jsme se osprchovali, vyprali promočené dresy a protože se počasí změnilo k lepšímu, převlekli jsme se do suchého, sedli na kola a jeli se projet po okolí.
4. etapa - připomínala, jak prohlásil Tomáš, nedělní výlet - konec konců byla neděle. Prakticky celá vedla z kopce, slunce parádně hřálo, takže závěr byl v pohodě.


Grossglocknerská panoramatická silnice

Králem rakouských cyklistických kopců je Alpská Grossglocknerská vysokohorská silnice (německy Großglockner Hochalpenstraße). Leží na ní vyhlídkový vrch Edelweißspitze (2571 m n. m.), tunel přes hlavní hřeben Alp Hochtor (2504 m n. m.) a vyhlídka Kaiser Franz Josefs Höhe (2369 m n. m.) pod nejvyšším vrchem Rakouska Grossglocknerem (3798). Silnice spojuje známé rakouské lázně Zell am See na severu s městem Lienz na jihu (rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany - hranicí je tunel na Hochtoru). Pro motorová vozidla je zpoplatněna mýtem.

Více než 250 dnů v roce tady totiž bývají srážky (převážně sněhové). Na nejvyšším úseku silnice, kde se průměrná roční teplota pohybuje kolem -3 °C, odpovídá podnebí stejnému klimatu jako je v Grónsku nebo na Sibiři. Avšak i krásné slunečné dny, kdy je možné se na stráních opalovat do půl těla, nejsou až takovou raritou. Navíc nižší teploty jsou nakonec vykoupeny překrásným výhledem, který se nám naskytne na vrcholu Edelweißspitze.

Na nejvyšším místě Edelweißspitze je tlak vzduchu o čtvrtinu nižší, než jsme zvyklí a voda vře při 87 °C. Nejlepší vyhlídky jsou zřejmě z Edelweißspitze 2571 m n. m., Fuschertörl 2428 m n. m. a Kaiser Franz Josephs Höhe 2369 m n. m.