Jirka Kubový

Předposlední listopadovou sobotu jsme po ránu vyrazili na výlet do Modřanské rokle. Blížící se zima se už hlásila o slovo a místy byla ve stínu jinovatka a na cestě zamrzlé louže.

Přírodní památka Modřanská rokle, kterou prochází naučná stezka, bývala už v 19. stol. oblíbeným výletním místem Pražanů. Údolí, které se podle několika lomů nazývalo Doly, bylo tehdy prakticky bezlesé. Na svazích byly pastviny s teplomilnou a skalní vegetací, která byla předmětem zájmu botaniků. Ve 20. letech 20. století byly již nevyužívané pastviny zalesňovány, a to často nepůvodními druhy stromů, zejména akátem. To na těchto plochách způsobilo pozdější postupný zánik původních společenstev takřka v plném rozsahu.

Obliba Dolů mezi výletníky ještě vzrostla ve 30. letech 20. stol., kdy tu nacházeli zábavu, sportovní vyžití i občerstvení.

Brzy poté, co se rychle se rozvíjející Modřany staly v 60. letech minulého století městem a vzápětí byly připojeny k Praze, bylo údolí Libušského potoka velmi negativně ovlivněno okolní výstavbou panelákových sídlišť a souvisejícími zásahy v samotné Modřanské rokli (úpravami toku Libušského potoka, výstavbou asfaltové silnice a retenční nádrže a skládkováním odpadů). Přesto si Modřanská rokle – díky vyhlášení ochrany v kategorii přírodní památka – zachovala mnohé přírodní hodnoty.